Ze sedla Mustanga až na Šestidenní

Častokrát si kladu otázku, jak se stane, že se u normálního, obyčejného kluka probudí láska k řevu motorů a že pach benzínu je pro něj tím nejlákavějším parfémem. Snadněji vysvětlit se to dá u kluků, kteří zájem o motory a motocykly přebrali od svých otců, které viděli od útlého dětství prohánět burácející stroje po závodních tratích. Když jsme s Lukášem Holubem seděli a vzpomínali, jak to bylo u něj, shodli jsme se na tom, že hlavní podíl viny na tom nese v jeho případě chata postavená rodiči v Kozlovicích na úbočí Ondřejníku. V těsné blízkosti chaty totiž vedla trať tradiční frýdlantské soutěže a závodníci ve vysokých botách, oblečení v nepromokavých černých „leedrech“, na hlavách modré přilby lemované trikolórou, byli pro kluka v šesti létech nedostižnými idoly. Přímo z okna chaty měl možnost sledovat Mistrovství Evropy, ale i ostatní soutěže, které se tam pravidelně jezdily.

To vše muselo určitě ovlivnit i jeho otce, který se nechal přemluvit neustálými synovými prosbami a když Lukáši bylo třináct, šel a koupil mu upravenou padesátku Mustanga. Na obyčejné motorce byly akorát zvednuté blatníky, trochu i výfuk a místo světla se vyjímala přední maska ze soutěžní Jawy. V očích Lukáše to byl ale stroj, kterým se alespoň trošku přibližoval svým vysněným vzorům. Jeli pro něj s otcem do Frýdlantu. Neměli vozík, kterým by motorku odvezli a po silnici měl otec Lukáše samotného strach pustit. A tak Lukáš v pionýrkách a s čepicí na hlavě absolvoval svou první „soutěž“ z Frýdlantu přes Ondřejník do Kozlovic. Dvakrát se naboural, několikrát mu spadnul řetěz, nakonec ale šťastně skoro až za soumraku dorazil domů. Na Mustangu pak už pravidelně oblažoval sousedy zvukem „vykuchaného“ výfuku a pokusy zdolat blízké výjezdy v lese, by už asi nikdo nespočítal. Lukáš se narodil 14. prosince 1972 ve Zlíně. O první krůčky se pokoušel v Luhačovicích, ale už do školky začal chodit ve Frýdku-Místku, kam se jeho rodiče přestěhovali. Shodou okolností do ulice, kde bydleli hned tři motokrosaři najednou. A tak, jestliže o víkendech nasával soutěžácký vzduch v Kozlovicích, přes týden čichal benzín z motokrosových motorek Petra Chrostka, Libora Sekaniny a Martina Chrostka. Když otec viděl, že s Lukášem nic nezmůže koupil mu v patnácti létech motokrosovou ČZ 511. Kluci jej poslali za panem Musálkem, který v té době vedl motokrosový oddíl při Nové Huti. Ten mu dal adresu na pana Láďu Michalíka (otce Romana), jenž byl vedoucím střediska talentované mládeže ve Svazarmu. Lukáš mu napsal dopis, ve kterém psal, že by se taky rád stal závodníkem a co má dělat. Zanedlouho přišlo pozvání na soustředění a tak naložili motorku do vypůjčeného Barkase a společně s otcem odjeli do Budišova nad Budišovkou. Tam se seznámil mimo jiné i s Markem Nešporem a Romanem Michalíkem, ale jeho motorkářské výsledky nebyly slavné.

Pak se mu začal víc věnovat Martin Chrostek, jezdili spolu trénovat do hodoňovické pískovny, ale i na opravdovou motokrosovou trať do Vratimova. Později koupili novější ČZ 516. Ta však byla hodně poruchová a tak víc opravoval, než jezdil. Nakonec se otec slitoval a v osmnácti mu koupil starší motokrosovou KTM 250. Ta proti stopětadvacítce jela jako čert a Lukáš s ní odjel své první motokrosové závody. Později si při nešťastném pádu zlomil klíční kost, následovalo léčení a hned při dalším závodu opět stejná zlomenina. Matka nevydržela přihlížet, jak se jí dítě mrzačí a motorky zakázala. Dva roky měl od motorek pokoj. Věnoval se studiu, jezdil na horském kole, v zimě na snowboardu a na kole dokonce absolvoval i několik závodů ve sjezdu.

Nejlepším výsledkem bylo dvanácté místo na Mistrovství republiky. Závodit se pokoušel i na snowboardu, avšak pořád to nebylo to pravé. Motorky jej stále přitahovaly víc a tak když se matka nechala obměkčit koupili s otcem v roce 1993 čtyřtaktní Husqwarnu 350. V té době se také seznámil s Oldou Bražinou, který jej začal brát na motocyklové soutěže, prozatím jen jako doprovod. Svou první opravdovou soutěž jel až o rok později v Opařanech. Doposud jel pouze několik závodů cross country, takže o pravidlech motocyklových soutěží neměl potuchy. V časových kontrolách zásadně nečekal na svůj čas, orazil kartu a hned pelášil dál. Kamarád Rosťa Svoboda, jenž mu dělal doprovod o pravidlech taky nic nevěděl a jen mu hlásil ať jede, že je první. Po prvním nezdaru se mu Olin začal víc věnovat, zasvětil jej do tajů motocyklových soutěží a na závody už jezdili spolu. V roce 1996, už na Husqwarně 400, skončil v přeboru České republiky na druhém místě. Pro sezónu 1997 se dali dohromady s Markem Nešporem, absolvovali spolu zimní soustředění reprezentantů a pak společně odjeli na první dva závody Mistrovství světa. První závod se jel ve Španělsku v Gvadalachaře, druhý v Portugalsku ve Figuera de Foss. Španělsko bylo moc těžké a Lukáš ani jeden den nedojel. V Portugalsku taky první den pro poruchu nedojel, zato druhý den dojel na třináctém místě a dovezl domů první body z Mistrovství světa.

V této sezóně odjel mimo drobnějších výpadků celý seriál Mistrovství české republiky, celé Slovenské mistrovství, kde ve čtyřtaktech obsadil třetí místo. Na závěr sezóny utvořili společně s Markem Nešporem a Petrem Dokoupilem klubové družstvo a odjeli na jeho první Šestidenní do Itálie. Tam se družstvo sice pro zranění jednoho z členů týmu rozpadlo, Lukáš bojoval už jen jako jednotlivec, ale ze své první Šestidenní si dovezl stříbrnou medaili. Pro další sezónu, tzn. 1998 byla FIM poprvé vypsána kubatůra do 250 ccm. čtyřtaktů. Na prví dva závody Lukáš nejel, zato na třetí už nastoupil s novou čtyřtaktní Hondou 250. Zbytek seriálu Mistrovství světa odjel až do konce. V závěrečném hodnocení nakonec skončil na pátém místě. V sezóně 1999 opět odjel celý seriál Mistrovství světa a v kubatuře čtyřtaktů do 250 ccm. obsadil tentokrát sedmé místo. Smůla jej postihla na posledním závodě v Dvoře Králové. Při nešťastném pádu si utrhl kolenní vazy. Závod i s tímto zraněním ještě dokončil, pak jej ale odvezli do nemocnice. Zranění kolene léčil ještě několik měsíců. Pro sezónu 2000 získal podporu dovozce motocyklů značky Husaberg pana Janouše, ale sezóna se mu nevydařila pro opakovaná zranění kotníku levé nohy.

Na podzim toho roku se oženil a 19.2.2001 se mu narodil syn Lukáš. Po vyléčení vleklého zranění kotníku už na účast v seriálu Mistrovství světa nepomýšlel. Startoval zato na všech závodech domácího mistrovství, kde skončil v enduru na třetím místě, nevynechal ani Mistrovství Slovenska a tam v cross country obsadil čtvrtou příčku. To vše na čtyřtaktní KTM 400. V roce 2002 jel pouze Slovenský mistrák. Zlatým hřebem pro všechny české soutěžáky byla Šestidenní, která se tento rok jela v Jablonci nad Nisou. Také na ní Lukáš nemohl chybět. Společně s Petrem Belkem a Petrem Trávníčkem vytvořili klubové družstvo Diago teamu. Šestidenní však nedokončil, protože se mu opět obnovilo staré zranění vazů v koleně. Dalším rokem si už víc, než jen Mistrovství Slovenska nemohl dovolit, protože den před prvním závodem ve Velkém Rovném se mu narodila dvojčata Ondřej a Hanka. Ten rok ve Slovenském poháru vyhrál.

O rok později jel enduro v česku a s bratry Gottwaldovými skončili druzí v českém mistrovství družstev a třetí v jednotlivcích 4T do 400. V roce 2005 jel v hvězdném obsazení Klubák na šestidenní v Považské Bystrici, společně s Otakarem Kotrbou a Frantou Hrobským. Až pátý den přišli o celkově 7 místo v klubových týmech pro technickou závadu Frantova motocyklu. I tak skončili na pěkném 20 místě.
To však nic nemění na skutečnosti, že Lukáš Holub chce i nadále ztrpčovat život svým soupeřům. To však pouze na závodní trati. Jinak chce být všem dobrým kamarádem i kolegou.
Od roku 2006 se stal členem RD racing týmu a společně s Radimem Drlíkem se zůčastňují závodů crosscountry družstev, kde letos vyhráli přebor české republiky 2007 v kubatuře E3.